Děkuji za čas který jste strávili nad tímto blogem

Jirka Pánek

http://www.cestovatel.cz/clanky/vystup-na-mt-kenya-aneb-jak-se-kluci-z-mesta-vydali-na-hory/

Vrchol Mt. Kenya 4 985 m n.m.

Výlet do Ngong Hills

Výlet byl naplánován od pátku do neděle, ale my jsme se přidali až v sobotu, protože jsme se v pátek účastnili diskuze v YMCA (celosvětová křesťanská organizace mládeže) na téma homosexualita, aneb jak se s tímto „problémem“ vypořádá křesťanská mládež – mimochodem, velmi vtipná diskuze, chvílemi jsem se musel držet, abych nevybouchl smíchy.
V 8:00 ráno jsme vyrazili z Nairobi spolu se skupinkou několika dalších směrem Ngong town, městečka vzdáleného asi 45 min jízdy matatu (minibus), z centra Nairobi. V Ngong town, jsme nakoupili nějaké zásoby a pokračovali k našemu tábořišti. Když jsme dorazili, čekala na nás snídaně a skupinka rozespalých turistů. Počkali jsme na ostatní opozdilce a vyrazili na kratší procházku (cca 25 km), během které jsme vyšli 6 kopců a kochali se pohledem na Rift Valley (Riftové údolí, které tvoří přírodní rozdělení západní a jihovýchodní části Afriky).
Po návratu jsme postavili několik stanů a dříve než jsme stihli rozdělat oheň na večeři, chytla nás docela slušná bouřka. Vzhledem k tomu, že za dva měsíce, co jsem v Keni, tu ani jednou nepršelo, byl tento deštík docela potřebný. Protože jsme samozřejmě nestihli postavit všechny stany, tak se nás mačkalo asi 15 ve stanu pro 6 a čekali jsme na konec bouřky. Po dobré hodince jsme se dočkali, postavili zbytek stanů, zabili koupenou kozu a večeře se mohla začít péct. Je to asi nějaký Africký zvyk, ale tohle byl již druhý výlet, na kterém jsme koupili kozu, zabili ji a upekli…překvapivě dobré maso. Jediné, co jsem opravdu nezvládal a nejedl, byly pečené vnitřnosti a polévka z kozí hlavy.
Zábava, jídlo a pití pokračovalo do rána, takže jsme se probudili víceméně na oběd, najedli se a vydali se na další procházku k blízké řece. Protože je Keňa v tuto chvíli totálně vyprahlá, našli jsme jen prázdné koryto, které nám však poskytlo příjemnou procházku a trošku toho skálolezení na konci.
Před návratem do Nairobi jsme si dali druhou polovinu kozy a večeřeli jsme pozorování skupinkou paviánů, kteří se usídlili ve stromech blízko nás.
Další výlet? Mt. Kenya, pokud vše klapne. Do té doby…
Z Nairobi zdraví
Jirka Pánek

Minulý víkend jsme původně plánovali výlet do Nairobi Národního Parku, ale poté co jsme zjistili, že vstupné je 20 USD (cca 350 Kč), tak jsme naše plány přehodnotili a vydali se do sloního sirotčince, kde bylo vstupné jen 300 Ksh (cca 75 Kč).

Sloní sirotčinec

Sirotčinec je uzavřená rezervace pro malá slůňata, kterým pytláci zabili matku, či se ztratili. Pro veřejnost je otevřeno vždy jen jednu hodinu denně, když probíhá krmení mláďat, které je, především pro fotografující turisty, velká show.

My jsme bohužel přijeli trošku později, takže jsme neviděli krmení těch nejmenších, ale stihli jsme další dvě kola krmení starších slůňat a krmení malého nosorožce. Fotografie, jako vždy, najdete ve fotogalerii. Zaměstnanci parku, kteří prováděli krmení, nezapomněli zmínit krutý osud každého mláděte, což působilo na mnoho turistů, kteří po skončení krmení valně nakupovali v místním suvenýr-obchůdku, jehož výtěžek jde na pomoc sirotčince.

Po skončení krmení jsme se vydali do blízkého lesíka, kterému místní říkají prales, a u částečně vyprahlých vodopádů jsme si uspořádali malý oběd v přírodě. Tento víkend plánujeme další výlet do okolních hor, takže příští týden určitě přibudou další fotky a články.

Z Nairobi zdraví Jirka

Maasai Mara

Takováto verze „safari“ má několik východ:
1. Je to MNOHEM levnější než standardní komerční safari.
2. Podíváte se na místa, kam by vás tradiční průvodce nevzali.

Sraz v Nairobi byl v 8:30 v kanceláři Green Warriors, takže jsme předpokládali odjezdu okolo 9. To by však nebyla Afrika, kdybychom odjeli načas, nakonec jsme vyrazili krátce po 12 hodině… Maasai Mara je sice vzdálena jen 260 km, ale cesta trvala téměř 7 hodin, převážně z důvodu absence jakékoliv cesty posledních 100 km.

Do našeho kempu jsme dorazili již za tmy, takže jsme s baterkami stavěli stany a za svitu ohně vařili večeři. Ještě bych měl asi popsat kemp: Oblast bez elektriky, sprcha=místo, kde se políváte studenou vodou, záchod=díra v zemi, takže se prostě musíte strefit , zdroj vody=blízká Maasajská vesnice, ze které se voda vozí autobusem v barelech, ale jinak docela luxusní místečko

Maasai Mara

Druhý den jsme začali několika hrami, abychom se seznámili se zbytkem skupiny, bylo nás cca 30, většinou studenti z Nairobi a nás 6 muzungů (bělochů). Já a Sophia, Nelly a Nika (další účastnice GLENu v Keni) a Nana a Laura (Nana je GLEN účastnice z Etiopie a Laura je její sestra na dovolené v Keni). Po seznámení s ostatníma jsme se vydali na čištění blízkého města (oni tomu říkají město, mě to připadlo jako několik domů, uprostřed divočiny). Společně s místními jsme si nasadili gumové rukavice, vzali igelitové pytle a dali se do sběru odpadků.

Myšlenka sběru odpadků je úžasná, o to větším šokem pro mě bylo, to co následovalo. Vzhledem k tomu, že zde neexistuje žádné místo, kam by se odpad mohl odvést a ani v Nairobi neexistuje organizovaný sběr odpadu, je jedinou možností odpad pálit, a to bez ohledu na to, jestli se jedná o plasty, baterie, apod. Po sběru odpadků jsme se tedy účastnili slavnostního otevření palírny odpadků a místa pro tvorbu karcinogeních látek v jednom…, kterého se účastnila i místní Maasajská komunita.
Odpoledne jsme pak vyrazili na „game drive“ jak se tu říká projížďce za divokou zvěří. Protože jsem nikdy na žádném safari nebyl, tak jsem vůbec nevěděl, co mě čeká – proto jsem byl výsledkem naprosto ohromen. Během dvou hodin jsme viděli: žirafy, buvoly, lvici, západ slunce a zebry. Z mého pohledu se jednalo o úspěšný výlet, to jsem ale ještě nevěděl, co nás čeká druhý den.

Ráno jsme vyrazili na druhý „game drive“ a tentokráte to stálo opravdu za to. Mimo jiné jsme viděli horkovzdušné balóny – (safari z nich si můžete koupit za „pouhých“ cca 8 000 Kč), dále to byly zebry, antilopy, hroši, sloni, lvice požírající zebru – to byl asi největší zážitek, protože, tohle Vám v ZOO neukáží, geparda, pakoně, divoká prasata, nosorožce, hyeny, orly, aj.

Oběd jsme měli piknik ve volné přírodě. Vše by bylo úplně v pohodě, kdyby nás náš Maasajský průvodce nevaroval hned na začátku, ať se moc nevzdalujeme od autobusu, že zde mohou být lvi, nebo jiná divoká zvířata…:-D Takže jsme strávili nádherný oběd v divočině ochromění strachy. Po obědě jsme se vydali na další čištění parku od odpadku a večer jsme strávili návštěvou Maasajské vesnice, tancem s Maasajskými bojovníky a nákupem na místním trhu.

Poslední den, jsme již jen sbalili naše stany, navštívili ekosafari kemp, který si účtuje 6 000 Kč za osobu na noc v luxusních chatkách, a jeli domů. Do Nairobi jsme dorazili okolo desáté večer úplně vyčerpaní, ale se silnými zážitky a více než 500 fotkami.

Two weeks ago our colleague Faith invited us (Me and my German tandem Sophia) to a wedding of friends of her. As we were both interested, how such an event looks like, we decided to go.

Wedding

First catch came with our dress code, well obviously I didn’t expect to take part in wedding or any such a thing here in Kenya, so my best clothes were vintage jeans and batman T-Shirt. With combination of trekking shoes – just perfect!

I had to get myself decent clothes somewhere. I tried to buy me a shirt in the town, wow, I would never say it can be that hard to get me a proper shirt here. Anyway, it took me almost two hours to get one. Basically, it is almost impossible to get my size here. At the end of the day I had shirt, jeans and smart shoes from Kush – all in all not really cool, but better than Batman T-Shirt

As my jeans were pretty much used I had to wash them a little bit (we of course don’t have a washing machine here, so old-fashion hand work had to be enough). Than I was ironing jeans and shirt and I realized, my brand NEW shirt has a hole on the sleeve, so I had to sew it as well, damn! I hate washing clothes, ironing and sewing!!!

The wedding was at Karen Blixen museum (Karen Blixen is Danish writer, who spent most of her life in Kenya. Her most famous book is “Out of Africa” and she is also portrayed at Danish 50 Kroner note. )

The wedding started surprisingly on time – I guess they had just 30 minutes delay, what is very good timing in local environment. The whole official part was about two hours filled by singing, praying, dancing, etc. It was honestly amazing. After the official part wedding lunch for about 500 guests took place and after lunch another dancing came to place. Unfortunately I have been chosen by moderator to dance with some other guys, well, they wanted to have some fun, seeing white guy dancing – well I have to say they had a lot of fun

After wedding we went to party for “friends” and stayed there till early morning. I can say, that my first African wedding was very nice experience and we both enjoyed it well.

Keep well friends…

Jirka/Jiri in Nairobi…

Někdy během minulého týdne nás naše bývalá kolegyně Faith pozvala na svatbu její kamarádky s tím, že se nemusíme bát, že tam bude hodně „Muzungů“ (slovo pro bělochy ve svahilštině). Oba jsme byli zvědaví, jak taková Africká svatba vypadá, takže jsme pozvání s radostí přijali.

Svatba

První zádrhel přišel, když padla otázka na oblečení. Vzhledem k tomu, že jsem opravdu nečekal, že půjdu v Keni na svatbu, moje nejlepší oblečení byly rifle a tričko s potiskem Batmana . Takže jsme museli vyřešit první problém a to v čem půjdu. Mimochodem, trekkové boty, taky nebyly nejlepší varianta… Člověk by neřekl, jak je těžké sehnat košili v mojí velikosti. Obešli jsme několik obchodů, velikosti většinou začínali od M, což mi bylo samozřejmě velké. Z nouze jsme zašli i do luxusnějších obchodů. Tam moji velikost sice měli, ale cena 4 000 Ksh (asi 1 000 Kč) za jednu košili, mi přišlo jako přehnaná investice, kvůli jedné svatbě. Košili bych jistě nosil i v ČR, ale nějak jsem se necítil na utracení tolika peněz za košili, hlavně, když jsem věděl, že půjdu v riflích.

Nakonec se mi podařilo najít košili, která mi sedla a ani nebyla extrémně drahá. Takže jsem měl černou košili, čerstvě vyprané rifle a musel jsem sehnat jen boty. Kush má velikost 10, ale nikdo jiný nebyl k dispozici, takže jeho kožené boty byly jediná možnost.

Už jsem se zmínil o tom, že jsem si musel vyprat rifle (v rukách, jako vždy). Dále jsem musel vyžehlit, jak košili, tak rifle, to však stále nebylo to nejhorší. Pří žehlení, jsem si všiml, že moje NOVÁ košile, má roztrhlý rukáv, takže jsem vzal do ruky jehlu a nit a hurá na to! Moje tři nejméně oblíbené činnosti (praní, žehlení a šití) v jeden den, no prostě SUPER!

Svatba byla naplánovaná na sobotu od 12:00 v oblasti muzea Karen Blixen (Karen Blixen je Dánská spisovatelka (vyobrazená na Dánské padesátikoruně), která většinu svého života strávila v Keni. Její nejznámější knihou je patrně Out of Africa – nevím název českého překladu.) Protože jsme museli ještě koupit svatební dar, vyrazili jsme dříve, ve městě koupili láhev vína a vydali se směr muzeum, které je vzdáleno cca hodinu matatu od centra.

Do cíle jsme dorazili asi 15 minut před oficiálním začátkem, takže jsme měli dost času prohlédnout si i muzeum – nepředpokládali jsme, že by se začalo na čas… Vstupné do muzea? 800 Ksh (cca 200 Kč) pro cizince. Tuto cenu se nám ale opravdu nechtělo platit. Nevím jak, ale Sophii se podařilo usmlouvat cenu pro místní, tzn. 100 Ksh (asi 25 Kč), takže jsme si ve volné chvíli mohli prohlédnout dům, ve kterém Karen žila a malou expozici.

Svatba začala víceméně na čas (zpoždění bylo menší než 1 hodina). Celý obřad trval cca 2 hodiny, během kterých se docela často zpívalo, tančilo, modlilo, zpívalo a tančilo apod. Po obřadu následovala hostina, které se účastnilo, podle mého střízlivého odhadu cca 500 lidí. Během hostiny samozřejmě nechyběly další tance a zpěvy. Do jednoho tanečního kolečka si moderátor vybral i mě – as chtěli mít atrakci, bělocha tančícího před 500 lidmi. Musím uznat, že jsem se docela slušně zapotil . Jediným zadostiučiněním bylo, že na konci dne za mnou přišla asi 70letá paní s tím, že jsem byl nejlepší tanečník odpoledne a to co jsem předvedl, chtělo hodně odvahy. Raději jsem jí ani neříkal, že to byl spíš výkřik zoufalství, než odvaha …

Po svatbě jsem si odlovil jednu ze dvou keší v Nairobi (v muzeu Karen Blixen) a jeli jsme na párty pro přátele svatebčanů. Zbytek večera jsme protančili a pár hodin po půlnoci jsme odjeli domů. Asi jsme opět byli za atrakci, přestože nás tam bylo více bělochů, tak jsme asi byli vidět nejvíce – hlavně na parketu…

http://picasaweb.google.com/JirkaPanek/Kenya

Mombasa

We took and night bus on Thursday to Mombasa (8 hours in a bus wasn’t super comfy, but still better than 15 hours in train :-p), so we have reached Mombasa at 6 a.m. and immediately went to closes budget hostel to check-in, so we were able to leave our stuff there and go to explore the city. We found a hostel for 5 EUR per room, so it wasn’t Hilton, but it was good enough for one night.

Mombasa is totally different from Nairobi, firstly there is a huge community of Muslims, so you can see mosque everywhere, secondly food is pretty much coast style, with lots of spices and fish. Moreover, Mombasa is about 7 hundred years older than Nairobi and it has been the most important port on the East African coast, actually it still is, so you can really feel a history in the city.

We didn’t have any clear plans for the city, so we have enjoyed the slow walks through old town with Lonely Planet in one hand and camera in the other one. We tried several types of fruits which names I don’t know even in Czech and discovered never ending small streets of Mombasa.

Second day we took a bus to the Watamu village, place well known for expensive hotels, Italian tourists, white sandy beaches and Watamu Marine National Park. We found a very nice private villa-style accommodation, where we settled down for next three days. We have met some cool guys there – Matt, a Walsh English teacher living in Qatar now and Adam, Canadian doctor, who was working last 6 months in Tanzania. Besides my B-Day party in local bar/club, we did a common trip to Gede ruins, close by. Gede ruins are supposed to be one of the most important culture places on East African coast – it was interesting, but honestly, probably don’t understand that much history, could be better .

Our last day in Watamu village me, Sophia and Matt decided to go snorkelling to the Watamu Marine National Park and I have to say, it was really amazing. Dozens of different types of fish, corals, shells, just amazing, we have spent 2 hours in the water and it was really worth paying. I guess when I will be rich enough I will go for a diving course!

On our way back, Sophia got some stomach problems, so we had a funny 10 hours night bus trip back to Nairobi, but we managed and I am soo much looking forward for another Kenya trip. By then, keep well guys and talk to you later.

Jirka in Nairobi