Někdy během minulého týdne nás naše bývalá kolegyně Faith pozvala na svatbu její kamarádky s tím, že se nemusíme bát, že tam bude hodně „Muzungů“ (slovo pro bělochy ve svahilštině). Oba jsme byli zvědaví, jak taková Africká svatba vypadá, takže jsme pozvání s radostí přijali.
Svatba
První zádrhel přišel, když padla otázka na oblečení. Vzhledem k tomu, že jsem opravdu nečekal, že půjdu v Keni na svatbu, moje nejlepší oblečení byly rifle a tričko s potiskem Batmana 
. Takže jsme museli vyřešit první problém a to v čem půjdu. Mimochodem, trekkové boty, taky nebyly nejlepší varianta… Člověk by neřekl, jak je těžké sehnat košili v mojí velikosti. Obešli jsme několik obchodů, velikosti většinou začínali od M, což mi bylo samozřejmě velké. Z nouze jsme zašli i do luxusnějších obchodů. Tam moji velikost sice měli, ale cena 4 000 Ksh (asi 1 000 Kč) za jednu košili, mi přišlo jako přehnaná investice, kvůli jedné svatbě. Košili bych jistě nosil i v ČR, ale nějak jsem se necítil na utracení tolika peněz za košili, hlavně, když jsem věděl, že půjdu v riflích.
Nakonec se mi podařilo najít košili, která mi sedla a ani nebyla extrémně drahá. Takže jsem měl černou košili, čerstvě vyprané rifle a musel jsem sehnat jen boty. Kush má velikost 10, ale nikdo jiný nebyl k dispozici, takže jeho kožené boty byly jediná možnost.
Už jsem se zmínil o tom, že jsem si musel vyprat rifle (v rukách, jako vždy). Dále jsem musel vyžehlit, jak košili, tak rifle, to však stále nebylo to nejhorší. Pří žehlení, jsem si všiml, že moje NOVÁ košile, má roztrhlý rukáv, takže jsem vzal do ruky jehlu a nit a hurá na to! Moje tři nejméně oblíbené činnosti (praní, žehlení a šití) v jeden den, no prostě SUPER! 
Svatba byla naplánovaná na sobotu od 12:00 v oblasti muzea Karen Blixen (Karen Blixen je Dánská spisovatelka (vyobrazená na Dánské padesátikoruně), která většinu svého života strávila v Keni. Její nejznámější knihou je patrně Out of Africa – nevím název českého překladu.) Protože jsme museli ještě koupit svatební dar, vyrazili jsme dříve, ve městě koupili láhev vína a vydali se směr muzeum, které je vzdáleno cca hodinu matatu od centra.
Do cíle jsme dorazili asi 15 minut před oficiálním začátkem, takže jsme měli dost času prohlédnout si i muzeum – nepředpokládali jsme, že by se začalo na čas… Vstupné do muzea? 800 Ksh (cca 200 Kč) pro cizince. Tuto cenu se nám ale opravdu nechtělo platit. Nevím jak, ale Sophii se podařilo usmlouvat cenu pro místní, tzn. 100 Ksh (asi 25 Kč), takže jsme si ve volné chvíli mohli prohlédnout dům, ve kterém Karen žila a malou expozici.
Svatba začala víceméně na čas (zpoždění bylo menší než 1 hodina). Celý obřad trval cca 2 hodiny, během kterých se docela často zpívalo, tančilo, modlilo, zpívalo a tančilo apod. Po obřadu následovala hostina, které se účastnilo, podle mého střízlivého odhadu cca 500 lidí. Během hostiny samozřejmě nechyběly další tance a zpěvy. Do jednoho tanečního kolečka si moderátor vybral i mě – as chtěli mít atrakci, bělocha tančícího před 500 lidmi. Musím uznat, že jsem se docela slušně zapotil . Jediným zadostiučiněním bylo, že na konci dne za mnou přišla asi 70letá paní s tím, že jsem byl nejlepší tanečník odpoledne a to co jsem předvedl, chtělo hodně odvahy. Raději jsem jí ani neříkal, že to byl spíš výkřik zoufalství, než odvaha …
Po svatbě jsem si odlovil jednu ze dvou keší v Nairobi (v muzeu Karen Blixen) a jeli jsme na párty pro přátele svatebčanů. Zbytek večera jsme protančili a pár hodin po půlnoci jsme odjeli domů. Asi jsme opět byli za atrakci, přestože nás tam bylo více bělochů, tak jsme asi byli vidět nejvíce – hlavně na parketu…